Aleši, tak jak to teda je, co to v Kuřimi vlastně vzniká? Našel se bohatý sponzor a máš za úkol vystavět tým, se kterým prorazíš do nejvyšší soutěže (jako se kdysi rozjel fotbal v Drnovicích)? Máme se těšit na dilema, komu fandit, jestli Mystery Kuřim nebo Kometě Brno?

Já začnu od našeho názvu, protože ten náš záměr docela dobře vystihuje. Při jeho vymýšlení jsme si vzali inspiraci z jednoho staršího amerického filmu, možná jste ho viděli, šel i v naší televizi. Jmenuje se Mystery, Aljaška. Mystery je název malého městečka, klasického zapadákova kdesi daleko na Aljašce. Skoro pořád je tam zima, lišky dávají dobrou noc, ale místní mají jednu vášeň, která je dovede pořádně rozpálit. Vždy v sobotu se tu koná hokejový zápas, který prožívají naprosto všichni. Není snad rodiny, kde by neměli nějakého hokejistu, ledu je všude kolem ažaž. Pak se jednou přihodí, že v rámci televizní show dostanou tito amatéři z Mystery šanci postavit se profesionálnímu týmu NHL, New York Rangers. Napřed se to jeví jako naprosté bláznovství, mají obavy, že se na jejich úkor bude bavit celý národ. Ale pak se semknou a výzvu přijmou. A nakonec mají co dělat právě sebevědomí hráči z NHL, aby netrhli ostudu v přímém přenosu. V té díře, do které přiletí soukromým vrtulníkem, je čeká naprosto rovnocenný soupeř. Zápas je vyrovnaný, Mystery sice nakonec o gól prohrají, ale o to tu vůbec nejde. Amaterští hokejisté, kteří trénovali a byli zvyklí hrát jen na rybníku, hráli proti profesionálnímu týmu z NHL a byli více, než jen vyrovnaným týmem

K hokeji toho totiž zas tak moc nepotřebujete – nejdůležitější je dostupná ledová plocha, a pak rozhoduje to, co máte v srdci, odhodlání a nadšení. V Kuřimi to dříve tak fungovalo, navazujeme na nadšení našich předchůdců, mnozí si ještě pamatují, jak se v šedesátých letech hrávalo na zamrzlém rybníku. Kuřimáci slavili úspěchy, vyhráli dokonce i Přebor Brna. Dnes jsou bohužel zimy takové, že bychom takto venku mohli bruslit jen pár dní v roce, nebo vůbec. Naším cílem je, aby zájemci o hokej měli prostor, kde se můžou realizovat, aby k tomu měli slušné podmínky, zázemí. To náš zimní stadion bohatě poskytuje. Jestli se nám podaří vychovat kvalitní hráče, potěší nás to, ale nejdůležitější pro nás je, abychom otevřeli lidem a hlavně dětem cestu k hokeji.

O takových podmínkách si asi mohli vaši předchůdci nechat zdát, že?

Pamětníci těch šedesátých let v Kuřimi stále žijí jako například pan Šťasta, Jaskulka, a s dalšími jsem měl možnost se s nimi setkat a dobře si popovídat. Chceme, aby na stadionu zůstala na tyto lidi památka, i když už dávno nehrají. Ale jejich sportovního ducha potřebujeme i dnes, bez toho by žádná dokonalá hala nebyla nic platná. Škoda, že se třeba nedochoval žádný kuřimský hokejový dres, ale tehdy se hrávalo v takových pletených svetrech a ty každý dotrhal. Z výbavy zůstalo snad jen několik párů bruslí, které v budoucnu na stadionu vystavíme.

Jak to tedy s tím vaším klubem je, chcete dát prostor především nadšeným mladým mužům, jako na té Aljašce?

Dneska když chcete v hokeji uspět, musíte začít od poměrně útlého věku. Samozřejmě si na stadiónu můžou zahrát i dospělí chlapi, kteří s hokejem začínají, nebo nějak hrát umí, máme tam takové skupiny, které si led pronajímají a určitě se jim mohou přihlásit i další zájemci. Naším hlavním cílem ale je zaměřit se na mládež, učit malé děti hokeji od samotných začátků, takže teď aktuálně přijímáme ročníky 2012 – 2015. Ale doufáme, že od září se k nám přidají i ročníky 2016.

Snažíme se vytvořit kvalitní podmínky, která dá mládeži šanci přičichnout si k hokeji a pokračovat v něm pod kvalitním vedením, ať už v Kuřimi nebo třeba později v Českém národním týmu, nebo případně NHL. Prvotně nás zajímá, aby to ty děti bavilo, a když z toho vypadne nějaký Jarda Jágr nebo Martin Erat, bude to pro nás bonus. Chceme aby náš klub byl na vysoké úrovni, ale zároveň si ponechal takovou lidskou tvář, rodinnou atmosféru. U hokejových klubů bývají totiž dost často mládežnické týmy bité.

To se divím, čekala bych, že se ve vlastním zájmu budou snažit vychovávat vlastní hráče...

Dnes se vše hrne na výkonnost, umístění A-týmu v tabulce. Z tohoto pohledu je pohodlnější a jistější nakoupit už hotové hráče, než je pracně vychovávat. My chceme jít přesně opačným směrem a chceme si vlastní hráče vychovat.

Může se to podařit? Pokud vám nejde o to postavit nějaký slavný hokejový tým, kterému se pohrnou sponzoři, jak to chcete financovat, máte pro práci s mládeží podporu města, hokejového svazu?

Pokud jde o podporu hokejového svazu, je to zatím docela problém. Stále se proklamuje, jak se svaz věnuje mládeži, ale jsou to jen krásná slova. Můžu vám říct, že od října, kdy jsme začali, jsme nedostali ani korunu. Svaz je samozřejmě závislý na dotacích od MŠMT, kdy je limitován, ale pro vznik nových klubů není nastavena žádná finanční podpora. Vznikla nová agentura sportu pod vedením Milana Hniličky, tak doufáme, že se „blýská“ na lepší časy. Český svaz ledního hokeje nám slíbil podporu až po dvou letech, když se udržíme, pak teprve něco dostanete.

Podpora města je v začátcích a my jsme sami zvědaví, jak bude dále pokračovat. Pan starosta nám fandí.

Mým cílem je, aby to bylo dostupné opravdu každému. Hledáme partnery, kteří jsou ochotní se za nás postavit a pomoct nám. Naštěstí pro některé moderní firmy se toto stává samozřejmostí, ať už jde o podporu sportu, dětem nebo hendikepovaným. Cítí společenskou zodpovědnost. Firmy už na to v základech své strategie pamatují, je to součástí jejich programu a věc jejich prestiže, a je to tak dobře. Tak se nám přihlásila firma TE, která nám poskytla významnou finanční podporu zatím na první sezonu a stala se jakýmsi generálním partnerem. Hokej je populární a je to pro ně i vítaná prezentace.

Koho vůbec napadlo zimní stadion v Kuřimi postavit?

Otcem myšlenky a investorem celé stavby byl Zdeněk Přichystal – nadšenec do hokeje a amatérský hráč z Kuřimi, kterému taky přestal stačit led na pár dní v roce. Jak tak jednou stříkali s kamarádem děckám plácek na poli, dostali nápad udělat tu pořádnou ledovou plochu, vedle které by stála jako zázemí nějaká buňka. Ale myšlenka se začala rozvíjet, pak přišli s nápadem, že by to chtělo tu plochu zastřešit, a nakonec tu stojí moderní zimní stadion, za který by se nemuseli stydět v mnohem větších městech. Máme štěstí, že je Zdeněk Kuřimák tělem i duší a pustil se do tak odvážného projektu, jako je výstavba zimního stadionu. Stálo to opravdu mnoho starostí a nervů, ale odměna formou úsměvu a nadšení ze stran návštěvníků je to největší ocenění.

Jak to trvalo dlouho, od nápadu k hotové hale?

Dva roky projektování a rok stavby. V roce 2019 jsme kolaudovali, největší potíže jsme měli s bezpečnostními protipožárními opatřeními. Takové zabezpečení, jako máme my, nemají na žádném jiném zimním stadionu v republice (tišnovským hasičům se hned tak něčím nezavděčíte).

Ty jsi v HC Mystery zaměstnaný na plný úvazek?

Ne, já jsem předseda klubu, dělám to zadarmo, ve svém čase. Jen z vlastního přesvědčení a citu, sám do toho investuji čas a občas finance. Naštěstí jsou tu lidi stejně nadšení, jako je majitel firmy ve které pracuji Ivo Hutira, další amatérský hokejista z Popůvek u Brna a zároveň majitel firmy Hutira, bez něho by to nešlo, kdyby mi nevytvořil pracovní podmínky, tak abych se mohlu věnovat časově náročné práci ve firmě i v klubu. Jsem mu opravdu vděčný, že mi dal takové možnosti, podporuje mě a umožňuje, abych mohl realizovat všechny svoje představy o fungování v moderním mládežnickém klubu. Bez takových možností bych se tomu nemohl věnovat, protože je to orpravdu náročné, ač se to možná nezdá. Dalším fandou je náš dlouholetý kamarád Milan Nový, hokejová legenda, s ním často komunikujeme. Občas zavítá i náš zimní stadionu a je úžasné, když můžeme naslouchat, jak začínal on a poté vychovával po svém boku Jardu Jágra.

Zvete legendy i na akce pro veřejnost?

Milan Nový už tu několikrát byl, chystá se sem Milan Chalupa a Olda Válek, na slavnostní otevření haly přijeli i Kuřimské hokejové legendy jako pan Jaskulka, Štasta a český nároďák – veteráni, sehráli tu zápas. Přijel David Moravec, Zdeněk Blatný, Pavel Brendl, Bedřich Ščerban, Peter Pucher, Roman Kaňkovský a další a další, kteří něco v hokeji dokázali...

A civilním povoláním jsi tedy co?

Já jsem obchodní manažer, kromě toho mám dvě vlastní maličké firmy jedna z toho je budoucí tréninkové centrum, které vznikne v útrobách zimního stadionu. Takže hokejové angažmá v Kuřimi je pro mě vlastně koníček, trénování dětí mě baví a naplňuje. Samozřejmě se to asi bude muset časem nějak řešit, jak narůstá objem v práce v klubu, ale mým prvotním zájmem teď je, aby se to dobře rozběhlo a v klubu se nastavil jakýsi řád. Takže to dělám zadarmo a mým největším zadostiučiněním je, že to baví děcka a naplňuje i rodiče.

Jak ses vůbec dostal k trénování v Kuřimi?

Trénoval jsem už dříve v Kometě, odkud jsem do Kuřimi přešel.

A za Kometu jsi taky hrál? Popiš nám trochu svoji cestu k hokeji.

Ta začala v mých 6 letech, kdy jsem k hokeji přičichl a byla to láska na první pohled a zároveň na celý život. Byl jsem to dítě, které neví, jaký sport dělat, tak mě tatínek – protože je ředitel Ondráše – chtěl nejprve dát do Jánošíčku, do jejich folklorního soboru. Bavilo mě to, bylo to hezké – ale jsem asi taková povaha, která potřebuje akčnější vyžití. Šli jsme se ještě podívat na fotbal, to mě taky úplně nenadchlo, až jsme navštívili zimní stadion na Úvoze, a bylo rozhodnuto.

Tak jsem už jako dítě začal hrát za Kometu. Pan Duchoslav, s Radkem Daňkem, bývalí trenéři Komety, mě oblékli do brankářské výstroje, postavili do brány a řekli, že tam už zůstanu – tak jsem tam zůstal a stalou se to por mě „drogou“. Už od začátku jsem měl dobré trenéry, kteří měli něco za sebou, vychovali několik hvězd. Radek Daněk získal s Kometou titul, trénoval Adama Svobodu, Marka Čiliaka, Dubu ze Sparty. Později mě trénoval Jara Odehnal, který dnes trénuje gólmany v Kometě a má s ní i titul.

Už ve 4. třídě si mě vyhlídnul pan Nechvátal, agent, který se mě ujal. Dlouho jsem pak hrával za Liberec, kdy jsem ve 13 letech opustil domov. V dorosteneckém věku jsem hrál opět za Kometu, pak chvilku juniorskou KHL v Rusku tzv MHL, ale musel jsem skončit. Bohužel, zdraví mi nesloužilo natolik, abych mohl nadále hokej vrcholově hrát. Dnes jsem po mnoho operacích kolen, takže jsem opravdu rád, že mohu jít občas aspoň na led s našim klubem.

Ta kolena sis zrasoval při hokeji?

Pravděpodobně je to dědičná vada, ale já jsem k tomu trochu přidal. Nenosil jsem chrániče na kolena (oblékají se pod betony) a přitom jsem byl brankář, trénoval jsem mnohem víc než všichni ostatní. Dával jsem hokeji maximum, vždycky jsem ho miloval a dodnes je mojí srdeční záležitostí. Když všichni měli Vánoce, já jsem hned první svátek vánoční stál zase na ledě a trénoval, na Silvestra jsem měli volno a na Nový rok už zase na ledě, taková byla tehdy doba.

To jste museli, nebo tak sami od sebe?

Já naprosto dobrovolně, má touha byla opravdu obrovská. Díky sportu jsem ani nikdy nepřičichl k alkoholu, jsem celoživotní abstinent. Pro mě byl sport vším, a nebylo pro mě problémem mu všechno podřídit.

Tak to musel být dost velký zásah, když jsi musel přestat, že?

Bylo to pro mě opravdu hodně krušné období, zbořil se mi svět jak hrad postavený z karet. Hokeji jsem obětoval vše a skoro ze dne na den jsem měl skončit. Radek Daněk mě po té co jsem absolvoval několik operací oslovil, jestli bych nechtěl trénovat mládežnické brankáře v Kometě, tak jsem na to kývl. Dělal jsem to 4 roky, ale v Kometě mi začínaly některé věci dost vadit a začal jsem uvažovat, že s tím přestanu a budu se taky konečně věnovat svému soukromému životu, který do té doby skoro neexistoval.

No a ještě než jsem stihl odejít, spadla mi do toho ta nabídka z Kuřimi. Mám to pořád v živé paměti, jak mi před třemi lety Ondra Tomek nadšeně hlásil: „V Kuřimi se staví nový zimák! Budeš tam dělat šéftrenéra!“ a já se jen smál: „Ondro, prosím tě, já jsem v Kometě, co bych tam dělal?“ Ale nakonec se to pro mě ukázalo jako dar z nebe a sen o kterém jsem nikdy nemyslel, že se může zrealizovat. Trénovat a vést celý klub v Kuřimi je pro mě radostí, zase mě to nakoplo.

Co vlastně malé hokejisty na takovém tréninku čeká, jak ty hodiny probíhají?

Děcka rozhodně nemůžou trénovat způsobem dril, musí je to bavit. Snažíme se, aby byly maximálně zapojené, nácvik probíhá zábavnou formou tzv. škola hrou. Sbírají plyšáky a ani si neuvědomují, že se učí udržovat stabilitu a další jiné hry, kdy se baví a zároveň se učí... Tréninky zahajujeme rozdělím se do tří skupin na bezhokejkáře (ti musí nejprve zvládnout základy bruslení), hokejkáře (ti už k bruslení přidávají práci s hokejkou) a nejstarší (tam už začínáme používat klasický nácvik, který by mladší nezvládli).

Na závěr si zahrajeme nějakou hru, třeba na zamrzlíka, nebo hokej.

Na videu vypadají úžasně, jdou do toho s takovou vervou! Mají i chvilku volna, kdy se můžou vyřádit podle svého?

Jasně, jdou do toho vždy po hlavě a my obdivujeme, jak jsou gumoví, mrštní... Občas jim dáváme pětiminutovku, kdy si každý hráč může dělat na ledě cokoliv. Děcka tím žijou, když jezdí rolba před tréninkem, tak už řvou, že chtějí na led. Za odměnu se pak některý/některá z nich může na rolbě svézt po tréninku, je to pro ně zážitek.

Je tam i nějaký výrazný talent?

Talentované děcka tam rozhodně jsou, ale u hokeje i v ostatních sportech je v tom to věku je to trochu ošemetné, výkonnost se dost mění, někdo ze začátku třeba nevypadá tak nadějně a pak se nečekaně zlepší, jindy je to úplně naopak. Něco vidíš hned, ale je to i dost nevyzpytatelné. Proto rozhodně nehodláme „odstrkovat“ někoho, komu to hned nejde, je to úplně normální, nikdo nemusí mít strach. Někdy se objeví talent opravdu až po delší době. Nejdůležitější pro nás pořád bude, aby to ty děcka bavilo a zdokonalovali se.

A nehrozí, že se u vás talent „zahrabe“, že je to tu moc „provinční“?

Naopak, troufám si říct, že i výrazně talentovaným dětem poskytneme ty nejlepší podmínky k jejich rozvoji. Pokud má někdo talent a odhodlání, nemusí mít obavy, že příprava v Kuřimi bude na „vesnické“ úrovni.

To, že trenéři s děckama žijí, že se snažíme s dětmi i rodiči udržovat přátelskou atmosféru, rozhodně neznamená, že je to jen taková „vesnická zábava“. Je to bonus navíc, a děláme to hlavně proto, aby se hráči mohli rozvíjet všestranně a hokej pro ně nebyl pouze dril a nebrali ho jako povinnost, ale měli ho opravdu rádi a chodili s námi na led radostí a úsměvem. Proto i připravujeme různé akce, měli jsme Halloween, veřejné bruslení s Mystery a budou další akce.

Jde nám o to, abychom i s ostatními sportovci v Kuřimi navázali přátelství, aby nás nevnímali jako konkurenty, ale aby se ty sporty vzájemně doplňovaly a prolínaly. Aby byl všestranný sport dostupný všem, dnes je to potřeba jako sůl. Ať si děcka vyzkouší, který sport je bude bavit a u toho ať zakotví. Čím širší možnosti, tím líp. Ve městě nadšených sportovců se snáze zaplní všechny kluby. Sami chodíme s dětmi do bazénu, vždy jednou za čtrnáct dní, stejně tak do tělocvičny. Snažíme se, aby měly všestrannou přípravu, aby i v jejich životech se ty sporty prolínaly. Možná to v budoucnu využijí v profesionálním hokeji, možná také jen v běžném životě. Na ledě trénujeme dvakrát týdně a jednou mimo něj. Čím budou kluci a děvčata starší, tak těch tréninků budou mít víc.

Je o hokej v Kuřimi zájem? Kolik vás v klubu je?

V současnosti máme 38 dětí, ale narůstá to, zájem je tu velký. Cesta je ale poměrně trnitá, v Kuřimi byli zaměření na jiný sport, najednou se tu objeví něco nového, ne všichni nám byli naklonění. Ale ohlasy mezi rodiči jsou dobré. Máme tu třeba rodinu, kde chodí hned tři děti, sestra a dva bratři. Jeden začne a najednou jsou tam všechny, chytí je to.

Dětem se totiž maximálně věnujeme, jsou stále v pohybu, nikdo nepostává a nehledí na druhého, který je zrovna na řadě. Máme k dispozici trenéry plus krasobruslaře, kteří pomohou mladým hokejistům zvládnout základy bruslení, mezi nimi i Eliška Březinová, tu možná budou čtenáři znát. Pan Březina s dcerou Eliškou na stadionu vedou i vlastní oddíly krasobruslení, tam se také děti z okolí můžou přihlásit. Občas přijede i syn Michal, který teď trénuje v Americe.

Hrajete už nějakou soutěž?

Jsme pod Českým svazem ledního hokeje, takže pod ním budeme samozřejmě hrát mládežnické utkání. Protože jsme se teprve rozjížděli v průběhu roku 2019, zatím jsme se do žádné soutěže nepřihlásili, ale od září začínáme hrát organizovanou soutěž a třeba zavítáme, nebo zrealizujeme nějaký turnaj.

Co vše musí dítě umět, co mít a jaké podmínky musí splňovat, abyste ho přijali?

Jak už jsem zmínil, teď aktuálně bereme ročníky 2012-2016, to je asi hlavní omezení.

Když k nám přijdou, nemusí umět vůbec nic, vlastně je to ideální, nemají žádné špatné návyky. Pokud ano, rychle se je v tomto věku přeučí. Dítě od nás dostane helmu a brusle, zbytek si musí pořídit každý sám, samozřejmě ve spolupráci s námi kdy jim poradíme v nákupu. Děti nepotřebuji ani novou výstroj, stačí začátek hraná. Výstroj přijde asi na 2 – 3 tisíce, ale děcka rychle rostou, většinou ji zase rychle můžete prodat a koupit další. Ideální je, když si napřed přijdou vyzkoušet trénink rovnou k nám (zcela zdarma). Většinou je to hned chytne, tak zůstanou. Stačí vzít helmu(ideálně lyžařskou), brusle, teplé oblečení a rukavice (pokud máte, jinak jsou brusle i k zapůjčení) a přijít se za námi podívat.

Týká se tvoje pozvání jen dětí z Kuřimi?

Zajímají nás samozřejmě i děti z blízkého okolí. Proč by měly jezdit složitě do Brna, když v Kuřimi stojí skvělá moderní hala, kde se dá dobře zaparkovat. Tréninky jsou v dostupných časech pro rodiče a na profesionální mládežnické úrovni, k dispozici je výborné zázemí. Srdečně zveme i rodiče a děti z České, Lelekovic, Kuřimi a jejího širokému okolí. Budeme se na vás těšit!

Jak jsou na tom starší sportovci, nabízejí se na zimním stadiónu nějaké možnosti i jim?

Dnes je hokejová hala (kromě dopoledních hodin ve všedních dnech) plně vytížená, ale jistě je možné přihlásit se ke skupinám, které tu už fungují. Valkýry (WHC Valkyries) hrají hokejovou ligu žen, to je opravdu mazec, jistě by uvítaly i další nadšené zájemkyně. Pak jsou tu Kavalíři (HC Cavaliers), to je univerzitní hokej (hrají za VUT) podporován ČSLH, potom hobby liga – různé skupiny dospělých amatérských hokejistů, kteří hrají kuřimskou hokejovou ligu, ty jistě také uvítají posily. Pro úplné začátečník i pokročilé hobby hokejisty včetně tréninků a zápasů najdete Modern hockey. Kde Vás naučí od ůplných začátků a poté dostanete možnost hrávat proti výkonnostně soběrovným v jejich super lize. Pokud má někdo zájem, určitě nějakou možnost na stadionu v Kuřimi najde. Pravidelně o víkendu a prázdninách také pořádáme bruslení pro veřejnost, ale kvůli vytíženosti je to jen pár hodin týdně. O prázdninách se dáváme většinou větší prostor. Časy a termíny veřejného bruslení na stránkách www.zimnistadionkurim.cz.

Moc se mi ta vaše koncepce líbí, přeji vám, abyste získali dostatek spolehlivých partnerů, ať můžete bez zbytečných nervů nadále fungovat. Třeba v Kuřimi vyroste opravdu něco zajímavé.

Nové partnery rádi uvítáme. Snažím se, aby všichni naši podporovatelé měli pocit, že investovali dobře, že jim to samotným přináší radost a dobré PR. Ať už jde o malou firmu a drobnější částky, nebo o velkou, která si může dovolit darovat víc. Jsme vděční za každou podporu, někdo třeba poskytne zdarma své služby, pomůže nám s propagací, i to se cení. My zase můžeme nabídnout svým podporovatelům prostor pro reklamu (máme k tomu řadu vhodných ploch na zimním stadionu, kde se protočí mnoho návštěvníků den co den), uspořádat pro ně zápas, tréninky, zveme je na akce pro veřejnost, kde mají vždy nějaký bonus navíc, třeba setkání se známými osobnostmi, či občerstvení... Vždy to záleží na domluvě. Pro nás nikdy partner nebude tím, kdo vysolí peníze a tím to hasne. Vážíme si jich, chceme, aby byli vidět a aby hokej přinášel radost a přínos i jim,.

Díky za rozhovor, ať se daří!

Já také děkuji a budu se těšit na setkání s čtenáři, kteří se zastaví na našem zimním stadionu a rodiči na tréninkových jednotkách HC Mystery Kuřim.

Společně za Mystery!